Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Přeneste to na zem

Středa,  23. listopadu 2011. Originál článku: http://thearchdruidreport.blogspot.com/2011/11/bringing-it-down-to-earth.html.

Za uplynulé zhruba dva měsíce jsme pokryli spoustu látky a v tomto bodě chci shrnout, co jsme takto prozkoumali, a napojit to na ústřední téma tohoto blogu – hledání realistického chápání problematické budoucnosti před námi a smyslupné reakce na ni. Jedna z klíčových částí této reakce, řekl bych, patří k té záhadné oblasti, kde se vědomí setkává s nevědomými pohnutkami, které tolik ovlivňují naši zkušenost se světem: oblast, kterou v současnosti zkoumáme, byť neúplně, prostřednictvím psychologie, a ke které starší tradice magie přistupuje daleko chápavěji a mocněji.
Tato tradice je jen jednou částí sady, kterou budeme potřebovat, abychom se vypořádali s přicházejícím bouřemi, ale je důležitá a dobře se hodí k řešení záležitostí, jež většina dnešních návrhů budoucnosti ponechává bez odpovědí. Spíš více než méně jsou ropný zlom, lidmi způsobená změna klimatu a řada dalších příznaků čelní srážky naší civilizace s planetárními limity růstu považovány za technické problémy, na něž mohou být aplikována technická řešení. Knihovny po celém světě jsou tedy k prasknutí nacpány navrhovanými technickými řešeními. Některá jsou od základu nesmyslná, jiná jsou pokusy upozornit na ten či onen průmysl či politické hnutí, ale slušné množství jsou vážně míněné návrhy, které by mohly aspoň trochu prospět, kdyby se zavedly do praxe.
Potíž je, jak jsem řešil v předchozích příspěvcích, že žádný z těchto plánů není uváděn do praxe, a není rozumný důvod myslet si, že bude. Ba naopak, celkem vzato se moderní průmyslová civilizace pohybuje opačným směrem, sledujíc trajektorii překmitu (overshoot), která už ukončila historii tolika jiných civilizací. Co víc, nejsme tou cestou vlečeni nebo donuceni jí jít pod tlakem okolností; vesměs se tou cestou ubíráme s výkřiky nadšení. Když na počátku 80. let 20. století Spojené státy upustily od posledního opravdového pokusu jít jinou cestou, kolektivní oddechnutí úlevou muselo být slyšet až na Měsíci, a každý, kdo se nepřipojil k úprku cestou k překmitu – a mohu mluvit ze tří desetiletí osobní zkušenosti – si přišel na pěknou řádku nepěkných reakcí od vzteklých nadávek po opovržlivou lítost v podstatě od každého, kdo si všimnul.
Tím chci říct, že v tuto chvíli nejde o technickou stránku nesnází průmyslové společnosti. Je to vnitřní dimenze, temná oblast nerozumových faktorů, které naši civilizaci zdržují od toho, aby nezhoršovala situaci, jíž musíme čelit, pokud máme udělat alespoň něco konstruktivního. U civilizace, která strávila uplynulá tři a půl století snahou předstírat, že na této vnitřní dimenzi nezáleží, bylo předem jasné, že vnitřní život většiny lidí skončí příšerném zmatku. A věcem ani trochu nepomáhá, že mnoho politických, ekonomických, kulturních a náboženských zájmových skupin, některé disponující úžasnými možnosti, dávají značný podíl svých zdrojů do tvorby schémat, jejichž pomocí manipulují lidskou myslí, užívajíce snad všechna nerozumová „červená tlačítka“ k maximalizaci vlastního bohatství a moci.
Jak jsem tu navrhnul, efektivní odezva na tyto nesnáze obnáší několik nezvyklých kroků. První z nich je vymanit se z kolektivního myšlení naší společnosti a umělé populární pseudokultury, která drží kolektivní myšlení většiny lidí pevně na místě, abychom mohli činit vlastní rozhodnutí o tom, co vchází do naší mysli, namísto toho, abychom nechávali obří korporace za miliony dolarů rozhodovat za nás. (Nepřestává mne udivovat, kolik lidí se nikdy nepozastaví nad tím, proč se to, co se dává v televizi, jmenuje „program.“) To je výzva, ztěžovaná navíc čirým nepochopením a aktivním nepřátelstvím těch, kdo jsou stále v břiše nestvůry, ale výsledek stojí za to. Problém s myšlenkami, které vám druzí podsouvají k myšlení, je totiž ten, že lidé, kteří vám říkají, co si myslet, tak činí ke své vlastní výhodě, nikoli vaší; myslete své vlastní myšlenky a otevřou se před vámi dveře, které mají podsouvané myšlenky držet pevně zavřené.
Druhým krokem je naučit se, jak vycházet s nerozumovou stránkou vlastního vnitřního života. Je řada způsobů, jak to udělat; rozličné školy psychologie, filozofie, náboženství a magie mají na tuto práci každá své nástroje, a co se jednomu člověku zamlouvá, druhého jistě odradí. Probral jsem pár užitečných nástrojů mysli, většinou vybraných z jedné tradice, v níž jsem vycvičen, a ty mohou stačit těm čtenářům, které nepřitahuje intenzivnější práce v nabídce zmíněných škol. Ti, kteří takovou přitažlivost pociťují, najdou podrobnější návod v kterékoli z tradic, již se rozhodnou studovat, a co víc, praktikovat.
Tyto dva kroky poskytují opomíjenou mentální dimenzi, která tak často chybí v pokusech vypořádat se s budoucností, která nás čeká. Bez nich návrhy na změnu nevyhnutelně skončí jako sběrače prachu ve zmíněných přeplněných knihovnách, pokud zkrátka nezmutují v další výmluvu pro pokračování v zajetých kolejích. Einsteinův slavný citát - „Žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila“ – je pravdivý, je to však jen část celého obrazu. Můžete měnit své myšlení, jak chcete, ale pokud se nevyrovnáte s nerozumovými faktory, které ovlivňovaly vaše předchozí myšlení, pak budou i vaše z brusu nové myšlenky mířit stejným starým směrem. Jen tehdy, když ustoupíte od thaumaturgie, která tolik předurčuje lidské myšlení, a vyrovnáte se s mentálními automatismy a bezmyšlenkovými reakcemi uvnitř sebe, pak můžete otevřít zámky toho, co Blake nazval „řetězy mozku,“ a zvolit si vlastní cestu.
Až je to všechno hotovo, je tu ještě třetí krok, který obnáší přenesení vaší práce z oblasti mentálního fenoménu do oblasti každodenního života. To je mimochodem základní prvek magické praxe; jádrem učení starých okultních filozofií je, že vaše magická práce, jakkoli hluboko může dosáhnout do nejvnitřnějších oblastí vědomí, musí být přenesena zpátky na zem, a zakotvena právě tady v hmotném světě příslušným konáním, jako okultisté rádi říkají, v materiální rovině. Zjednodušeně, v magii, jako všude jinde, je nutné dělat, co říkáme, jinak se řeči scvrknou na výmluvy a odvane je vítr.
Otázkou vyžadující důkladnou rozvahu je, jak dělat, co říkám těch několik měsíců – či, abych použil výslovně magické terminologie, jak vybrat tu správnou kotvu pro hnutí vědomí, které jsem se v příspěvcích uplynulých dvou měsíců snažil rozhýbat. Důkladná rozvaha je na místě z několika důvodů, a tím nejdůležitějším je, že současná kultura je dobře zásobená špatnými radami na toto téma.
A tak je velmi rozšířená představa, že pokud jde o dělání toho, co říkáme, že stačí přidat se k aktivistům – jinými slovy, dělat, co říkáme tak, že trváme na tom, aby vláda, velké společnosti nebo obecně ostatní lidé šli a plnili, co říkají. Taková aktivita má určitě své místo, a možná důležité, ale záleží na ní jen tehdy, pokud už aktivisté následovali Ghándího rady a sami se změnili tak, jak by to chtěli vidět kolem sebe. Když se tento první krůček vynechá, aktivita selhává. Moji čtenáři, kteří sledovali úpadek hnutí proti globální změně klimatu, už vědí, jak daleko se aktivisté dostanou, když sami nevykazují známky přijetí limitů, které by chtěli uvalit na ostatní.
No a další problém s aktivismem v tomto směru je, že jen žádá po jiných, aby něco dělali. V určitých okamžicích je to naprosto přiměřené – např. když jde právě o činnost či nečinnost vlády nebo některé korporace. Jenže ne všechny potíže, které moderní společnost sužují, vznikají z tohoto důvodu, a když je to vlastně zvyk v myšlení a jednání všech, který problém způsobuje, pak – ani když se někteří lidé angažují více nebo s větším ziskem – snaha přinutit pár nejhorších provinilců, aby na sebe vzali vinu za všechny, není účinnou strategií. A zrovna tak nepomůže trvat na tom, že několik málo lidí, bez ohledu na jejich bohatství a moc, lze vinit ze změn, jejichž původ je zcela mimo lidskou kontrolu.
Protesty Occupy Wall Street, jež v době psaní článku stále statečně bojují, vzdor vzrůstající policejní represi, padly do obou těchto pastí. Ačkoli si zlodějská kultura, která definuje Wall Street poslední doby, kritiku – jakož i obvinění z vydírání a zpronevěry, jež Obamova administrativa vytrvale odmítá vznést i v nejkřiklavějších případech – rozhodně zaslouží, špatné chování bankéřů a burzovních makléřů nemá zas tak moc společného s poklesem americké ekonomiky, který řadě protestujících z OWS upírá možnost vydělat si na živobytí. Zásadní pro pokles je za prvé pád americké globální hegemonie, jež soustředila až 25 % světových zdrojů energie a 33 % surovin a průmyslové produkce k pouhým 5 % lidstva, jež žijí ve Spojených státech; a za druhé vyčerpání oněch zdrojů energie a surovin, čímž končí hojnost, která především americký životní styl ve 20. století umožnila.
Ani sebevětší protesty nedoplní kdysi ohromné, dnes většinou vyčerpané zásoby levné ropy a dalších zdrojů, které Americe poskytly její věk výstřednosti, ani nedokáží udělat nic pro zastavení sestupu Ameriky z pozice světové velmoci či pro zastavení vzestupu konkurenčních mocností. Obviňovat nejrůznější prohřešky Wall Streetu z důsledků obou těchto procesů situaci nijak zvlášť nepomůže – ačkoli prohnat bankéře a makléře uličkou hanby přes Manhatton by mohlo přispět k obnově veřejné důvěry ve vládu zákona, která v posledních letech utrpěla pořádný výprask. Většina Američanů, ignorujíc tyto skutečnosti, nadále trvá na tom, že má nárok na životní úroveň, již ani slábnoucí pozice jejich země ve světě, ani tvrdá realita fyziky a geologie, už dlouho neudrží, nebo na návrat k ní, pokud už ji ztratili. Dokud tato nárokovost neustoupí realističtějším očekáváním, nic nevyřeší problém, který si Američané myslí, že mají – totiž nalézt způsob, jak si udržet beznadějně neudržitelný životní styl – a nic se neudělá pro řešení problému, před kterým Američané opravdu stojí – totiž vypořádat se s koncem hojnosti způsobem, který úplně neroztrhá už tak roztřepené předivo naší společnosti.
Jakýkoli pokus, jak dělat, co tady říkáme, tedy musí začít u jednotlivce, a musí začít přijetím výrazně nižší životní úrovně. Abych se vrátil k akronymu, který jsem tu navrhoval, jakákoli reakce na budoucnosti, která nezahrnuje strategii LESS (= méně) – Less Energy, Stuff and Stimulation (méně energie, věcí a stimulace) – zkrátka není seriózní reakcí na nevýhody průmyslového věku. Nástroje hnutí biozahradničení a přiměřených technologií 70. let, které jsem tu obšírně rozebíral, jsou, spolu s jiným, velmi účinnou reakcí na potřebu používat LESS (méně) lidsky a tvořivě.
Když si pěstujete zahradu a chováte na dvoře slepice namísto nákupu balené zpracované zeleniny a vajec, která jsou posílána přes půl světadílu, když neoblomně šetříte energií a získáváte, co jen můžete, z místních obnovitelných zdrojů, a když přestanete vyhledávat materiální nadbytek ve prospěch života bohatého na zážitky, vztahy a význam, dá se pohodlně vyjít s pouhým zlomkem energie, věcí a stimulace, o kterých si většina Američanů myslí, že potřebuje. To není prostě jen abstraktní dobrá věc, jakkoli dobrá věc to je. Na individuální úrovni takový postup poskytuje bezpečnostní rezervy na horší časy, které běžný americký životní styl zkrátka nemá; na obecní úrovni ti, kdo tento postup přijali, vplují do pozice vzorů a učitelů těch, kdo se pro stejné změny rozhodnou později, až se více projeví výhody takového postupu; a v širší rovině pak i nepatrný pohyb tímto směrem může, vprostřed zjevného neúspěchu politického a ekonomického mainstreemu udělat cokoli významnějšího tváří v tvář rostoucí krizi naší doby, docela dobře splnit roli zárodečného krystalu, kolem nějž by mohlo vyrůst mnohem větší hnutí.
Z jiného úhlu pohledu mají tyto praktické kroky i magický rozměr: slouží k přenesení změn vědomí, které jsme probírali uplynulé dva měsíce, rovnou do každodenního života. Abychom se zcela oprostili od temného myšlení a nepřehledných nerozumových pudů, které dominují současnému americkému životu, je nutné oprostit se od životního stylu a každodenních voleb tímto myšlením a těmito pudy utvářených. A pozor, ta rovnice funguje i naopak: abychom se oprostili od životního stylu náročného na energii a zdroje, s kterými už dlouho nebude možné počítat – a toto oproštění bude možná nejdůležitějším úkolem nadcházejícího desetiletí – bude nutné se odvrátit od vzorců myšlení a nezmiňovaných, obvykle ani nezaznamenaných vášní, kvůli kterým se zdá, že ten způsob života dává smysl.
Poznání, že tyto dvě proměny, vnější i vnitřní, fungují společně a společně musejí být prováděny, je chybějícím kamínkem mozaiky, který hnutí za udržitelnost v 70. letech nikdy nenašla. Udělali velké kroky směrem k tomu objevu, knihy jako Mysl a příroda Gregory Batesona a Guide for the Perplexed E. F. Schumachera položily základy, na nichž mohla stavět analýza toho druhu, jako nabízím v těchto úvahách. Některá z intelektuálně méně prázdných hnutí dobové alternativní spirituální scény šla stejným směrem z druhé strany rovnice. Ale nikdy to nedali úplně dohromady; inženýři příliš odmítali okultisty, okultisté byli příliš nedůvěřiví vůči inženýrům, a když přišla k moci Reaganova vláda a zasáhla celé hnutí v jeho nejzranitelnějším místě - toku vládních a nadačních dotací, na nichž se skoro celé, jak inženýři přiměřených technologií, tak teoretici New Age, stalo osudově zavislé – šance na zmíněné poznání šla přes palubu.
To se může stát znovu. Nejednou jsem upozorňoval, že problémy, které se nejasně rýsují v naší blízké budoucnosti, mohou pootevřít okno možnosti stejnému druh snahy po udržitelnosti, jak o už jsme měli a ztratili ve světle energetické krize 70. let. Jestli se něco takového stane, pak, jakmile bezprostřední krize odezní, nevyhnutelně přijde zpětný ráz, a ten pravděpodobně přijde se stejnými nástroji thaumaturgie, jako byly na počátku 80. let s ničivým účinkem použity na hnutí přiměřené technologie. Pamatujte si, že dobré úmysly a idealismus nejsou dostatečnou zárukou proti systematické manupilaci veřejným míněním, zvláště, když jde manipulace ruku v ruce se zoufalou touhou mnoha Američanů vést životní styl, jaký si myslí, že si zaslouží a měli by mít.
Přijmout výzvu v tomto rozměru, to je velké sousto. Přesto může každé hnutí tváří v tvář zpětné vlně tohoto druhu přijmout krátkodobé ztráty, obnovit své závazky k svým hodnotám a vizi, pokračovat přímo skrz počáteční vlny negativní publicity,vybojovat si místo, z nějž už nemůže být vytrženo a sledovat dlouhodobou strategii, vědouce, že se proud nakonec stočí stejným směrem. Až na pár čestných výjimek se toto na soumraku 80. let nestalo, ale řada jiných hnutí mnoha typů to dokázala, mnoho z nich prošla tímto stádiem a pokračovala v plnění svých cílů. Jestli zelení čarodějové nebo širší hnutí ropného zlomu dosáhne posledního milníku, to leží v budoucnosti; ale teď, když je důležité být připraven pro případ, že se pro nás okno příležitosti otevře, ještě důležitější je, až přijde zpětná vlna, nenechat se znovu oklamat.

Překlad: Marta Kvapilová, Petr Talaš

Autor: Marta Kvapilová | pondělí 2.1.2012 19:54 | karma článku: 8,46 | přečteno: 700x
  • Další články autora

Marta Kvapilová

Amerika: Benzínová válka

Předem se omlouvám těm čtenářům, které vojenská historie nebaví. Další části příběhu, na kterou se právě chystám, totiž pád Britského impéria a jeho nahrazení dnešním americkým impériem, nelze porozumět bez znalosti vojenských faktů, jež celý proces iniciovaly. Také úpadek a rozpad amerického impéria, jenž je ústředním tématem této série článků, má stěžejní vojenský rozměr.

12.9.2012 v 6:23 | Karma: 18,02 | Přečteno: 1615x | Diskuse| Společnost

Marta Kvapilová

Amerika: Orel a lev

Poslední dobou jsem ve svých článcích už vícekrát komentoval, kolik lidí ze současné americké levice se chová takovým způsobem, jako by současné americké impérium bylo v dějiných světa jedinečné, ať už rozsahem, zlovolností či kombinací obého. To je neskutečně absurdní názor, a předpokládá zcela neuvěřitelnou ignoranci historie. Nicméně došel jsem k myšlence, že za tou historickou slepotou může stát jeden nečekaný aspekt.

24.8.2012 v 6:36 | Karma: 8,94 | Přečteno: 880x | Diskuse| Společnost

Marta Kvapilová

Amerika: Dvě impéria

Zvláštním rysem amerických dějin je, že jejich hlavní křižovatky jsou nejlépe zachyceny v knihách. V letech těsně před americkou revolucí byl tou knihou Selský rozum (Common Sense) od Thomase Painea: sehrál významnou roli v soustředění nevole proti kolonialismu na hranici výbušnosti. V letech před občanskou válku to byl román Srub strýčka Toma (Uncle Tom’s Cabin) Harriet Beecher Stowové, kniha, jež přiměla Sever předefinovat problematický národní dialog z regionálních odlišností na prostou a čistou morální diskusi o otroctví, a tak zatlačila obě části země do pozic, jež už bez války nemohly vyklidit.

18.8.2012 v 6:43 | Karma: 7,79 | Přečteno: 835x | Diskuse| Společnost

Marta Kvapilová

Amerika: Přes čáru

Půtky mezi severním a jižním způsobem spořádání lidské společnosti v Americe 19. století, jež byly tématem minulého článku, určily více než jen podobu americké kontinentální expanze. Jih šel cestou, která byla v mimoevropském světě onoho století normální, soustředil se na produkci komodit obchodovaných na světových trzích, aby mohl platit za výrobky z evropských továren. Jih platil bavlnou, tabákem a řadou dalších méně významných plodin. Stejně tak Britská Severní Amerika (dnešní Kanada) platila obilím, dřevem, rybami a pod.

21.7.2012 v 6:44 | Karma: 12,92 | Přečteno: 915x | Diskuse| Společnost

Marta Kvapilová

Amerika: Cesty expanze

Tři způsoby osidlování, jež se objevily v amerických koloniích zhruba sto let před nezávislostí, tj. pokus Nové Anglie o zkopírování své jmenovkyně za Atlantským oceánem, pobřežní ekonomika plantáží dodávajících ziskové plodiny na trhy ve Starém světě a fúze přistěhovaleckých tradic, z nichž se zrodila americká hraničářská společnost, byly všechno, jen ne fixní. Než se pořádně zformovaly, už se na okrajích vzájemně prolínaly a měnily v reakci na vlivy vnesené další vlnou imigrace. Přesto stojí za to je sledovat, neboť hrály významnou roli ve způsobech expanze, jež v dalším století určily čas impéria.

18.7.2012 v 5:43 | Karma: 9,14 | Přečteno: 640x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar

27. dubna 2024

Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...

Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste

27. dubna 2024

Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...

Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump

26. dubna 2024  22:27

Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...

USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek

26. dubna 2024  21:30

USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...

Arcon Personalservice GmbH
Instalatér do Německa

Arcon Personalservice GmbH

nabízený plat: 75 260 - 90 320 Kč

  • Počet článků 20
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 877x
John Michael Greer je Hlavním Arcidruidem Starobylého Řádu Druidů v Americe a je autorem více než dvaceti knih s širokým záběrem témat. Žije v Cumberlandu (Maryland) s manželkou Sarou. Články překládají Marta Kvapilová a Petr Talaš.

Seznam rubrik