Ohlížení, vyhlížení

V posledních týdnech se po mnoha odbočkách dostávám s blogem k horizontu, na který jsem prvně ukázal před více než rokem a půl. Rád bych se teď na chvíli zastavil a ohlédl na vše, co jsme za tu dobu společně přešli, dořešil některé nejasnosti a pak se podíváme na území, jímž budeme procházet v následujících měsících.

Počátkem června 2010 jsem uzavřel sled článků o ekonomice, z nichž se nakonec vyklubalo Bohatství Přírody (The Wealth of Nature), a přešel k dalšímu tématu, jež jsem chtěl probrat: roli fantasy, mýtů a iracionality ve formování netečnosti průmyslového světa k roztáčející se spirále krize, jež začala dominovat našim životům. Pro začátek této diskuse to byl vhodný čas. První pokus o ucpání katastrofálního úniku ropy v Mexickém zálivu selhal a v reakci na to se ohromná spousta lidí tady v Americe podle všeho zbláznila.

Stojí za to vzpomenout si, jaké nesmysly v těch krušných dnech prošly coby rozumné myšlenky. Seriózní odborníci vážně navrhovali, aby vláda Spojených států na neposlušný vrt urychleně použila jadernou zbraň. Pokud vím, žádný z nich nikdy nevysvětlil, jak by odpálení obřího kráteru na dně Zálivu, odpaření zbývajících překážek v toku ropy a náraz patnáctimetrové radioaktivní ropné cunami na pobřeží mělo pomoct, ale málokdo byl tak hrubý, aby se s tou drobnou komplikací vměšoval do debaty.

A zatímco nádeníci ropného průmyslu prohlašovali, že miliony barelů ropy uniklé do vod Zálivu sotva okoření vaše příští krevety po kreolsku, na druhé straně barikády se v internetových kanálech šuškalo, že ta ropná skvrna způsobí praktické vyhynutí života na Zemi. Taková změť se zřejmě objeví vždy, když národ příliš si jistý svou všemocností narazí na tvrdou připomínku, že existují takové nepříjemnosti jako fyzikální zákony, jež nelze donutit ani přemluvit, aby se chovaly podle našich preferencí.

Jak tak rozbitá trubka chrlila ropu a rozbitá společnost chrlila nesmysly, zahájil jsem diskusi, již jsem v uplynulých týdnech konečně dotáhnul do konce. Proč tak pozdě? No, částečně to způsobil článek, který jsem publikoval v poslední červencový den roku 2010, v němž jsem nadhodil, že by mohlo stát za to oživit ideály a postupy hnutí přiměřené technlogie 70. let 20. století. Nedávno jsem pomáhal překládat výcvikový manuál pro čaroděje z 10. století, a pod vlivem květnatého slohu jsem nadhodil, že praktikanti tajemného a podivného umění organického zemědělství, alternativní energie pro domácnost apod. by o sobě mohli smýšlet jako o “zelených čarodějích.”

Než zaschnul inkoust, nasbíral ten článek více komentářů a zobrazení než cokoli, co jsem tu do té doby uveřejnil, a já byl zaplaven žádostmi, abych se zeleným čarodějům věnoval podrobněji. Proto, drazí čtenáři, jsem další rok a něco psal o svých zkušenostech s organickým zahradničením, uchováváním energie a dalšími střípky ze zadní zahrady a sklepní dílny zeleného hnutí sedmdesátých let; také jsem pomohl založit fórum pro zelené čaroděje, kde mohou probrat své dílo, a napsal několik dalších příspěvků, které lámaly rekordy ve čtenosti. Teprve když jsem se o to vše postaral, mohl jsem se konečně propracovat zpět k tomu, co jsem původně začal probírat v červnu 2010, před více než rokem a půl. Pak se diskuse samovolně stočila svou vlastní cestou, a výsledkem byla např. soutěž o nejlepší sci-fi povídku nebo série článků na téma, které jsem na tomto blogu nikdy řešit nechtěl, a to styčná plocha mezi ropným zlomem a ceremoniální magií. Když se ohlížím na posledních 19 měsíců Archdruid Reportu, mám pocit, že jsem chtěl jet ze svého domova v Cumberlandu nočním vlakem do Chicaga, ale do Větrného města jsem dorazil o šest týdnů později cestou přes New Orleans, San Francisco, Aleutské ostrovy a severní pól.

Byl to ale plodný výlet a ti z mých čtenářů, kteří se těší na suvenýry z cesty, v příštích měsících nějaké dostanou.

Především mohu s potěšením oznámit, že podzimní články o magii a ropném zlomu dostanou podobu knihy Krev Země: Úvaha o magii a ropném zlomu (The Blood of the Earth: An Essay on Magic and Peak Oil), kterou na jaře vydá Scarlet Imprint, malé, ale pověstné okultní nakladatelství. Jsou známí hlavně svými malými luxusními edicemi, na něž mimochodem používají papír a vazbu v archivářské kvalitě, což v době, kdy se vám většina nově vydávaných knih během čtvrt století rozpadne v prach, není zanedbatelná maličkost. Scarlet Imprint vydá Krev Země také jako paperback a e-book. Jak jsou malí, tak jsou rychlí, předpokládám, že předobjednávky bude možné podat už brzy a nejpozději za pár měsíců bude kniha v prodeji.

A dále mohu s ještě větším potěšením oznámit, že výběr sci-fi povídek o post-ropném světě se stává skutečností. Když jsem na podzim vyhlásil soutěž, doufal jsem, že nasbírám aspoň tucet povídek dost dobrých k vydání. Nakonec jste poslali přes 60 povídek, z nichž přes polovinu je dost kvalitních k vydání a řada dalších by mohla být dost kvalitních, kdyby jim autoři věnovali více práce a korekturu. Musel jsem hodně přemýšlet a mockrát číst znovu, než jsem sestavil výsledný seznam vybraných povídek:

Randall S. Ellis’ "Autumn Night"
E.A. Freeman’s "The Lore Keepers"
Thijs Goverde’s "Think Like A Tinkerer"
Susan Harelson’s "Maestra y Aprendiz"
Harry J. Lerwill’s "Caravan of Hopes"
Catherine McGuire’s "The Going"
Avery Morrow’s "The Great Clean-Up"
Kieran O’Neill’s "Bicycleman Sakhile and the Cell Tower"
J.D. Smith’s "The Urgent, the Necessary"
Philip Steiner’s "Traveling Show"
David Trammel’s "Small Town Justice"
Kdo jste poslali povídky, které se do výboru nedostaly, neztrácejte kuráž. Mnoho poslaných povídek bylo velmi dobrých a často jsem musel s těžkým srdcem volit mezi dvěma či více povídkami s podobným námětem či zápletkou, nebo ještě obtížněji mezi dvěma třemi povídkami podle toho, které lépe zapadnou do knihy jako celku. Jedním z nečekaných odhalení našeho společného výletu tedy bylo zjištění, jak velký je počet nadaných psavců mezi čtenáři tohoto blogu; kdybych měl čas a chuť založit časopis post-zlomové fikce (nebo spíš “zemské sci-fi,” jak se teď říká sci-fi, která se obejde bez vzývání mimozemských potvor), předpokládám, že by nebyl problém najít dost materiálu na jeho stránky právě tady.

Využil jsem práva vydavatele a přidal jsem jednu ze svých povídek, Zimní příběhy (Winter’s Tales); čtenáři, kteří sledují The Archdruid Report dost dlouho, si vybaví tři krátké příběhy uveřejněné v roce 2006 situované do zim 2050, 2100, a 2150 – z těch jsem vycházel. Také jsem tomu dal úvod a název: Poropě: Jak science fiction vidí budoucnost po ropném zlomu (After Oil: SF Visions of a Post-Petroleum Future). Získal jsem předběžný souhlas nakladatele, ještě chce vidět kompletní rukopis, což dalších pár týdnů potrvá (ještě je pořád co upravovat), ale dám vědět, až budu mít smlouvu a předběžné datum vydání.

Třetí bude kniha o zelené magii, naše nejdelší společná zajížďka. Ta má v tuto chvíli podobu beztvarého, kostrbatého a prakticky nezvladatelného náčrtu o 120000 slovech (asi tak poloviční délka oproti mým ostatním knihám o ropném zlomu). Bude potřebovat ještě důkladnou revizi, aby z toho byla kniha stojící za přečtení. Můj obvyklý vydavatel knih o ropném zlomu, New Society Publications, projevil zájem, ale než mi dá smlouvu, pochopitelně chce vidět pár hotových kapitol. Takže až uslyšíte od Cumberlandu zvuk připomínající svištění mačety, jsem to já a prosekávám se neproniknutelnou džunglí arcidruidské prózy. Snad se mi podaří dát New Society pár kapitol během několika týdnů, ještě dám vědět.

Čtvrtá a nejneočekávanější z mých zajížděk je úprava Tao Te Ťing jako systémové teorie, kterou jsem více méně náhodou začal v tomto příspěvku skoro přesně před rokem. Ta ještě není hotová, bude to chtít svůj čas; mám ale v hrubých rysech 54 kapitol (z 81) a chtěl bych to dokončit a přidat komentáře ještě letos. Nemám tedy nejmenší představu, kdo na této Zemi by to chtěl vydat, nicméně malá schopná vydavatelství živící se na specializovaných trzích se množí jako houby po dešti, nepochybně tedy někoho najdu.

Takže to bychom měli uplynulý cca rok a půl tohoto blogu v kostce. Mohu-li parafrázovat Grateful Dead, byla to dlouhá a divná cesta. A cesta přede mnou?

Cesta přede mnou vede přímo k tématu, o němž většina Američanů nechce vůbec diskutovat: politické, ekonomické, ekologické a vojenské důsledky soumraku amerického globálního impéria. Jak už jsem se tady dříve rozepsal, konec průmyslového věku vypadá na vleklý proces, jak už obvykle úpadek a rozpad civilizace bývá. Křivka úpadku však bývá narušována náhlými krizemi. Jednou z běžných příčin těchto krizí je kolaps stávajících center moci a jejich nahrazení jinými, která čeká jejich kolaps o něco později. Zatímco celkové dějiny příštích několika století v průmyslovém světě budou pod vlivem úbytku energie, dějiny příštích několika desetiletí budou důsledně utvářeny bezprostřednějším dopadem konce amerického impéria.

Máme při objasňování této situace výhodu v tom, že soumrak amerického impéria není prvním sešupem průmyslové civilizace. Před sto lety byla Británie zemí, která v neklidném světě prosadila mír a nerovné obchodní podmínky, zkrachovala kvůli financování převeliké armády a byrokracie, již její impérium potřebovalo, a po sérii výbušných politických, ekonomických, sociálních a vojenských událostí, jež nechaly jen málo koutů světa nedotčených, skončila odstrčena na okraji cest, jimiž se ubíraly dějiny. Spojené státy americké jdou v jejích stopách, a tak lze podobu americké budoucnosti, jakož i dopad jejich úpadku na zbytek světa, odhadnout na základě studia toho, co se o století dříve stalo Británii a jiným říším z jiných časů, jež byly lapeny stejnou sestupnou spirálou.

To je téma, které chci v příštím roce prozkoumat. Výzkum musí začít základními otázkami, na něž se v posledních letech nikdo moc neptal a nebo nebyly dost poctivě zodpovězeny. Bude třeba mluvit o tom, co jsou impéria a jak fungují, překonat populární, ale nepřesné pojmy, probrat, jak se vlastně Amerika ocitla ve své současné pozici předního světového impéria, a načrtnout poučení, jež poskytuje zkušenost z úpadku jiných říší. To vše patří do první fáze výzkumu. Ve druhé fázi chci odhadnout, jak se bude kolaps amerického impéria pravděpodobně vyvíjet, jak se  již začal vyvíjet a jak překotná snaha popřít, že Amerika čelí kolapsu, resp. snaha kolapsu zabránit jen zvyšuje strmost a nevyhnutelnost sešupu.

A na konec chci psát o tom, co lze v časech úpadku a hroucení impéria dělat. Vzhledem k hlavnímu tématu blogu je jasné, že se chci zaměřit na to, co mohou dělat jednotlivci, rodiny, malé skupiny a komunity, aby se připravili na pravděpodobné důsledky zhroucení impéria, aby ustáli nejkrušnější doby toho procesu a aby dokázali najít novou rovnováhu, až se sutiny a prach usadí. A myslím, že je možné jít ještě dále. Jedním z obvyklých důsledků zhroucení jakéhokoli impéria je dramatické rozšíření možností – co bylo v časech impéria nemyslitelné, stává se v ruinách impéria možným. Nezávislost Irska a právní zakotvení odborů jsou jen dvěma z nemožností, jež se na pozadí imploze Britského impéria staly skutečností; a je docela dobře možné, že kolaps amerického impéria bude následován právě tak převratnými změnami. Samožřejmě je třeba myslet na to, že ne všechny změny musejí být k lepšímu – myslím, že většina mých čtenářů zná dějepis dost dobře na to, aby věděla, co následovalo po zhroucení německého a rakousko-uherského impéria v roce 1918.

Tak to je letmý pohled na území, které začneme objevovat příští týden. Nic z toho, co jsme prošli za uplynulý rok a půl, neztrácí platnost a diskuse na fóru pro zelené čaroděje mají před sebou ještě spoustu látky. Na zelenou magii a jiná již probraná témata budu během dalšího postupu průběžně odkazovat. Ačkoli má tento blog pokrývat hlavně poněkud odlišné téma, všechno to patří k jedné a té samé budoucnosti.

Originál článku ze dne 8. února 2012 dostupný zde: http://thearchdruidreport.blogspot.com/2012/02/looking-backward-looking-ahead.html

Překlad: Marta Kvapilová, Petr Talaš