Struktura impéria

16. 06. 2012 6:45:12
Impéria, jak jsme se dozvěděli v minulém článku, už se tu vyskytují dlouho. Historie dokládá, že se objevují poměrně rychle poté, co zemědělství dosáhne dostatečné stability a sofistikovanosti na to, aby dokázalo vydržovat městská střediska, a mizí pouze tehdy, když se zhroutí i městský život. Kdokoli se tedy zajímá o vzestup a pád impérií, má k dispozici nějakých pět tisíc let poměrně podrobných informací ze Starého světa a něco přes tři tisíce let z Nového světa – jeden by řekl, že to je spousta dat, z nichž by se dal poskládat homogenní obraz.

V cestě takovému obrazu bohužel stojí jedna velká obtíž: impéria přitahují rádoby znalecké řeči jako zdechlá krysa mouchy. Některé takové řeči pocházejí z konkurenčních středisek moci, ať už mimo aktuální impérium nebo v jeho rámci, jež by ráda omluvila vlastní ambice pošpiněním obrazu impéria; nejvíce jich ale vytvářejí impéria sama, resp. krotcí intelektuálové produkovaní impériem v takovém počtu, jaký dokáže jeho ekonomika uživit. V záplavě pomluv, jež mají impérium shodit, a výmyslů, jež je mají naopak vylepšit ve srovnání s ostatními, je porozumění jednou z prvních obětí.

Minulý článek přinesl příklady prvního typu řečí. Mohl bych citovat nespočet příkladů druhého typu, ale k tématu této sady článků je nejlepší ten šibolet soudobé ekonomie – volný obchod. Tento pojem byl tak rychle pokryt úmyslnými vágními desinformacemi, že ho zřejmě bude potřeba definovat. Docela dobrá je třeba tato definice: “systém mezinárodní směny, který zakazuje vládám danit či zakazovat pohyb zboží, služeb nebo peněz přes hranice.”

Vezměte si ale libovolný úvod do ekonomie, a vaše šance na objektivní posouzení tohoto typu zřízení budou velmi malé. Na místo něj najdete halasnou chválu volného obchodu, zpravidla psanou tím nejpropagandističtějším jazykem. Nejspíše bude recyklovat argumenty Davida Ricarda, britského ekonoma 19. století, jako důkaz, že volný obchod neomylně podporuje každou zemi, aby rozvinula průmysl pro její podmínky nejvhodnější, a tak vytváří více blahobytu pro všechny. Argumenty budou ještě okořeněny přídavky dle teoretické chuti autora či autorů a celá debata se převede do vyprávěcího minulého času na způsob “bylo nebylo,” kdysi žili byli prostí lidé, kterým se volný obchod nelíbil, ale my už dnes víme.

Co bude z učebnice jistě vyňato, je jakákoli diskuse a historické příklady toho, jak volný obchod v praxi funguje. To by bylo ošemetné, neboť ve skutečném světě volný obchod celkem konzistetně nečiní, co od něj Ricardovy texty a dnešní učebnice ekonomie čekají. Namísto toho znásobuje výhody zámožných zemí a nevýhody těch chudších, když soustředí kapitál a výnosy do rukou těch, kteří už mají obojího dost, vytlačuje potenciální soupeře a všude tlačí na snižování mezd. Proto každá země, v jejíž ekonomice se vyvinul významný sektor průmyslu, odmítala volný obchod a budovala svůj průmysl za ochrannou zdí cel, obchodních bariér a kontroly kapitálu, zatímco ty země, které poslouchaly rady ochočených ekonomů britského a amerického impéria, zůstávaly uvízlé v chudobě a závislosti tak dlouho, jak dlouho poslouchaly.

Je velmi ironické, že ještě před méně než sto lety byl ve Spojených státech standardem zdravý skepticismus vůči ideologii volného obchodu. V té době to byla Británie, jež měla ve světovém uspořádání stejnou pozici jako dnes Spojené státy, včetně globálního impéria, obří armády s odpovídajícím ročním rozpočtem a nekonečného ryku malých okrajových válek napříč dnešním Třetím světem, a právě tak byli britští ekonomové nejhlasitějšími zastánci volného obchodu, zatímco Spojené státy měly pozici dnešní Číny, včetně vysokých obchodních bariér, jež chránily jejich rostoucí průmysl, nemluvě o kavalírském přístupu vůči zákonům o duševním vlastnictví.

Jedním z důsledků posledně jmenované drobnosti bylo to, že po celé 19. století se v amerických firmách vyráběla a prodávala pirátská vydání Encyklopedie Britannica. Většina těchto vydání se však od britských originálů lišila v zajímavém bodě. Heslo “Volný obchod” v původních vydáních předkládalo standardní britskou ekonomickou teorii volného ochodu s Ricardovými argumenty a odmítnutím kritiky volného obchodu; američtí vydavatelé se vesměs obtěžovali nahradit je hesly kritizujícími ideologii volného obchodu docela podobnými slovy, jako jsem použil v tomto článku. Zajímavé je, že nahrazení podpory volného obchodu jeho kritikou v pirátských vydáních si v britském tisku vysloužilo mnohem silnější kritiku než samotné pirátství, což ukazuje na to, že tehdy docela dobře věděli, kde jsou skutečné problémy.

Když přijde řeč na volný obchod a jeho alternativy, míra porozumění se, alespoň vUSA, ani nepřibližuje tehdejší úrovni – už dlouho mám za to, že obchodníci a úředníci v Pekingu velmi dobře vědí, co vlastně volný obchod znamená, ačkoli teď by pro ně nebylo zrovna výhodné o tom nějak upřímně hovořit. Naopak na této straně Pacifiku zjevně ani ti, kdo nadšeně pějí o relokalizaci a konci korporátního kapitalismu, nevidí, jak účinně cla, obchodní bariéry a kontrola kapitálu chrání domácí průmysl a obnovuje domácí ekonomiku – nebo možná jen příliš mnoho z nich nechce uvažovat o tom, že by za své iPody a Xboxy měli platit cenu, jaká by přišla po zavedení přiměřeného cla, nemluvě o ceně, jaká by byla nutná, kdybychom zavedli obchodní bariéry, za jakými americká ekonomika vyrostla, a mohla by vyrůst znovu, a kdyby za jejich výrobu američtí dělníci dostávali americké mzdy.

Volný obchod je prostě jedním z mechanismů impéria, součástka čerpadla, jež soustředilo bohatství Země v Británii po dobu její imperiální převahy a dnes činí totéž pro Spojené státy. Vezměte si libovolný jiný mechanismus impéria, od sítě vojenských úmluv, které váží spojence k závislosti na imperiálním centru, přes nesmírné výhody pro stát vydávající měnu, jíž se platí v mezinárodním obchodě, po způsob, jakým charitativní organizace imperiálního centra (církevní misionáři za časů královny Viktorie, dnes třeba nevládní neziskové organizace) rozšiřují agendu impiéria: kolem každého se vznáší opar dvojakosti, ač jsou jednoznačně prací imperiální dominance. Chce to dobré oko, aby prohlédlo slovy a zpozorovalo směr, jímž plynou výhody.

Sledujte tok bohatství a pochopíte impérium. To platí obecně i v konkrétnějším měřítku, a obojí je užitečné. Obecně je sledování toku bohatství mezi jádrem impéria a jeho dalšími národy zásadním protijedem na oblíbený nesmysl (oblíbený mezi výše zmíněnými ochočenými intelektuály a jejich publikem v imperiálním jádru), jenž si impérium představuje jako jakýsi program sociálního zabezpečení pro podrobené národy. Ať už je to starý pukka sahib, vyprávějící o tom, kterak Britské impérium přineslo Indii železnici a dobrou správu, nebo jeho neokonzervativní ekvivalent, vyprávějící o tom, jak Spojené státy musejí vyvážet požehnání demokracie a volného trhu na Blízký východ, jsou to kecy, a nejjednodušší způsob, jak je odhalit, je všimnout si, že cenou, již musejí dotyčné národy za předmětné dovozy platit, je obvykle systematické bídačení.

V konkrétnějším smyslu je možné tok bohatství využít k vysledování struktury impéria, což je látka mnohem komplexnější, než jak se může zdát z dosud předloženého náčrtu. Je docela dobře možné, že v časech dávno minulých, kdy byla impéria ještě mladá, mohlo existovat jedno či dvě, jež se na úrovni národů skládala z jediného imperiálního národa a kruhu ovládaných národů, a na úrovni populace z jediné vládnoucí třídy a nediferencované masy utlačovaných. Jestliže ale takto jednoduchá impéria kdy exitovala, muselo to být opravdu velmi dávno.

Dnešní imperiální systém běžně zahrnuje nejméně čtyři různé katergorie zemí a ještě komplexněji rozdělené populace. Na úrovni zemí má imperiální národ svou vlastní kategorii; kolem něj je vnitřní kruh spojeneckých zemí, které podporují impérium výměnou za podíl na kořisti. Třetí kategorie je složena ze zemí ovládaných, to jsou ty krávy, které impérium dojí, až je vydojí do sucha. A na konec, na periferii najdeme nepřátelské země, jež stojí proti impériu v míru či ve válce. Teoreticky by ta poslední kategorie neměla být nezbytná, ale možná není náhoda, že když impérium přijde o jednoho nepřítele, obvykle jde záhy hledat nového.

Na úrovni obyvatelstva je velkou překážkou porozumění hrubě manipulativní rétorika zpopularizovaná loni hnutím Occupy, jež vymezuje elitní 1 % proti utlačovaným 99 %. Impérium, které by se pokusilo fungovat podle této linie, by ale padlo během několika týdnů. Od starověkého Říma po současnýWashingtonDCbylo základní strategií impéria “rozděl a panuj,” a klasická metoda, jak to dělat dnes, je poskytovat různým částem populace nerovné podíly na bohatství a privilegiích. Britské impérium to pozvedlo na úroveň umění, využívalo nejrůznější výsady a vyloučení, aby udrželo takové napětí mezi etnickými skupinami v podrobených zemích, že se nikdy nedokázaly sjednotit proti Britům. Od bublajících sporů Indie a Pákistánu, přes problémy v Severním Irsku, až po hořkou vzájemnou nenávist mezi Izraelci a Araby na území bývalé Britské Palestiny – etnická nenávist svévolně provokovaná ve prospěch britského impéria zůstává dodnes živým problémem.

Stejnou nejednotnost lze vysledovat i v rámci imperiálního národa; pak je pořádný guláš z každého pokusu o utřídění podél zjednodušující linie “my a oni,” kterou mají političtí aktivisté tak rádi. V soudobé Americe jsou různé části populace pod vlivem stejných výsad a vyloučení, jaké do značné míry definovaly život v britské Indii; jste-li americkým občanem, průměrný roční příjem vašich rodičů je ze všech faktorů nejpřesnějším k předpovězení vašeho vlastního příjmu. Vaše pohlaví, barva kůže, pozice všeho bydliště na škále zemědělské-městské a celá řada jiných faktorů mluví do vyhlídek vašeho života více, než by se při americké egalitářské ideologii mohlo zdát. Těžko by to mohla být náhoda.

Je toho ale více než prostá manipulace shora. V rámci imperiálního systému spolu různé země a skupiny obyvatel neustále soupeří o větší podíl na bohatství a výsadách, které jsou díky impériu dostupné. Na úrovni zemí se to stává např. když se podrobený národ na strategickém území stane spojencem, nebo když spojenec, jako např.USAv roce 1945, nahradí původní imperiální jádro a převezme vlastní říši. To se stává i na úrovni populace i v ještě menších měřítkách.

Např. vládnoucí třída jakékoli země se skládá z volného spojenectví mocenských center, vázáných k sobě vzájemnými výhodami, ale stále sledujících své vlastní protichůdné zájmy a usilovně se snažících usurpovat si větší podíl moci a bohatství na úkor ostatních mocenských center. Vždy tu jsou rodiny, frakce a sociální skupiny šplhající do vládnoucí třídy, zatímco jiné z ní vypadávají. Vně vládnoucí třídy je pak ještě složitější konstelace skupin, které, očekávajíce bohatství a privilegia na oplátku za podporu, podporují mocenská centra uvnitř vládnoucí třídy, stoupají a upadají ve vlastním složitém rytmu. Sestupujte po pyramidě schůdek po schůdku, na každém stupni najdete stejně složité struktury, v nichž etnické, kulturní a sociální skupiny soupeří jedna s druhou, čí útlak by měl získat největší pozornost liberálů ze střední třídy.

Jinými slovy, ať už je řeč v rovině zemí nebo v rovině obyvatelstva, není možné ani užitečné rozdělovat strukturu impéria do zjednodušujících katergorií utiskovatelů a utiskovaných, vládců a ovládaných. V každém imperiálním zřízení je řada zemí, jež spadají mezi vrchol a základnu pyramidy, jež mohou čerpat bohatství z níže postavených zemí pod podmínkou, že určitou část kořisti předají výše. Velká většina lidí z národa imperiálního, ze spojeneckých národů a dokonce i část lidi z nejvykořisťovanějích podrobených národů získává aspoň nepatrný podíl bohatství a výsad výměnou za spolupráci na udržování imperiálního systému; všichni neustále soupeří o větší podíl a obecně omezují svou kritiku imperiálního systému na ty aspekty, z nichž profituje někdo jiný. Proto se impéria ukázala být tak trvanlivým společenským zřízením. Základní výbava impéria obsahuje celou paletu nástrojů na koupi loajality nebo aspoň tichého souhlasu všech potenciálních mocenských center, jež by jinak mohla destabilizovat imperiální systém a přivést říši k úpadku. Přesto se však říše hroutí. Skutečnost, že je forma prokazatelně trvanlivá, nepřinesla podobnou trvanlivost žádné jednotlivé říši. Britové se za vlády královny Victorie rádi chlubili, že nad jejich impériem slunce nezapadá – ačkoli, jak říkávali Irové, mohlo to být i tím, že ani sám Bůh by nedůvěřoval Angličanovi za tmy - ale přišel a čas a slunce nad jejich impériem zapadlo, a jakmile západ slunce začal, pokračoval už velmi rychle. Děti, jež byly sotva tak staré, aby si pamatovaly oslavy Victoriina diamantového výročí v roce 1897, kdy se impérium blížilo k zenitu, ještě nebyly ve věku na odchod do penze, když už vítr roznášel poslední cáry někdejšího impéria.

Zhroucení britského impéria je samo o sobě fascinujícím příběhem, ale právě teď také velice důležitou lekcí. Kolaps pootevřel dvířka theBritish empireis a fascinating story in its own right, but it’s also an příležitosti, jimiž se pokusilo projít hned několik zemí, a tou úspěšnou byla dnešní dominantní imperiální mocnost, Spojené státy americké. Pochopte úpadek britského impéria a širší souvislosti, v jejichž rámci impéria překmitávají svou ekonomickou základnu, a analyzujte je. Pochopíte jednen z nejdůležitějších a nejméně předvídaných faktů ohledně nadcházejících desetiletích – paralelní kolaps amerického impéria a boj o jeho místo. Na to se podíváme příště.

Originál článku z 22. 2. 2012 je dostupný zde: http://thearchdruidreport.blogspot.cz/2012/02/structure-of-empires.html

Překlad: Marta Kvapilová

Autor: John Michael Greer | sobota 16.6.2012 6:45 | karma článku: 11.93 | přečteno: 801x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 143 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 20.20 | Přečteno: 759 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 14.77 | Přečteno: 203 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 5.55 | Přečteno: 164 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 877
John Michael Greer je Hlavním Arcidruidem Starobylého Řádu Druidů v Americe a je autorem více než dvaceti knih s širokým záběrem témat. Žije v Cumberlandu (Maryland) s manželkou Sarou. Články překládají Marta Kvapilová a Petr Talaš.

Seznam rubrik

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...