Amerika: Počátky impéria

Abychom rozuměli úpadku a blížícímu se konci amerického impéria, musíme vědět, jak vlastně vzniklo. Jako všechny historické záležitosti je i tato velmi složitá, a pochopení zamotané úlohy dějin v dnešním politickém životě nám může pomoci, abychom se při našem postupu vyhnuli běžným, leč neužitečným myšlenkovým návykům.

Až do 18. století vycházela politika v západním světě, stejně jako kdekoli jinde na Zemi, z náboženství. Politikové od monarchů, odvozujících svou legitimitu od boží vůle, po celé spektrum revolucionářů svolávajích starozákonní rétorikou kletby na bohaté, brali své argumenty především z teologické vize věčného řádu nedokonale odráženého v materiálním kosmu. Konzervativci říkali, že stávající struktura společnosti více méně odráží boží pořádek, nebo by odrážela, kdyby jen liberálové sklapli a nepřekáželi. Liberálové naopak tvrdili, že stávající struktura společnosti se mění směrem k lepšímu odrazu božího pořádku, a že by se tam dostala rychleji, kdyby ji konzervativci přestali brzdit. A radikálové prohlašovali, že stávající struktura společnosti je v příkrém rozporu s božím pořádkem a měla by být úplně smetena (spolu s liberály i konzervativci), aby mohl vzejít nový dokonalý svět.

Vytlačení náboženství světskými ideologiemi 18. století ponechalo tyto tři základní politické postoje bez jejich teologických základů, a tak jejich přívrženci tápali po novém ospravedlnění. Obvyklou reakcí v té době, a od té doby pořád, bylo napasovat do role teologie historii naroubováním teologické myšlenky dobra a zla na minulost. A tak kdykoli přijde řeč na libovolnou politickou otázku, můžeme si vsadit, že všichni zúčastnění ihned vytasí připravené historické příběhy, upravené a osekané tak, aby sedly na každý jednoduchý morální dualismus vyžadovaný jejich ideologií, a aby mohli očernit oponenty jejich spojením s historickými lotry (socialisty pro současnou americkou pravici a fašisty pro současnou americkou levici) a sebe postavit po bok kladných historických postav.

Tak je stále vzácnější, ne-li nemožné, narazit na veřejnou diskusi o historických událostech, jež by se až směšně nefixovala na rozlišení hodných a zlých, a když už se o to někdo pokusí, první reakcí mnoha posluchačů a čtenářů je pátrání, kterak by se řečené dalo vecpat do stejné šablony mravního dualismu. Ačkoli posuzování historia očima etické filozofie (a naopak) má smysl, existují celé sféry poznání, jichž nelze dosáhnout, dokud je v centru pozornosti jen kdo byl dobrý a kdo ne. V příštích článcích chci psát o vzestupu současného amerického impéria jakožto historickém fenoménu, nikoli z morálního hlediska, a ponechám svým čtenářům prostor, aby sami učinili morální soudy, budou-li je považovat za užitečné.

Využívání historie coby morální munice v současné politice však odpovídá pouze za část složitosti probírané problematiky. Další část, ta hlavní, vychází ze samotných spletitých dějin Ameriky, a to pro změnu vychází ze skutečnosti, že Spojené státy americké sice jsou jedinou politickou jednotkou, ale nikdy nebyly jedinou kulturou a vlastně ani jedinou zemí. Zlomové linie, podél nichž se Amerika opakovaně dělila více než tři staletí, lze vysledovat až k Evropanům, kteří osídlili východní pobřeží. Tam můžeme začít.

Když na atlantickém pobřeží Severní Ameriky přistály první vlny kolonizátorů ze západní a střední Evropy, nikdo z nich si nejspíše neuvědomil, že těží ze zkázy. Za periferií Starého světa nacházely evropské objevitelské plavby bohatě zalidněné země, kde nebylo místo pro přistěhovalce, ale Amerika a Australasie se zdály být takřka prázdné. Původní obyvatelé všech tří kontinentů s tímto popisem pochopitelně nesouhlasili, koneckonců byli tu, ale dojem prázdného prostoru nebyl jen propagandou. Byl to důsledek nejotřesnější demografické katastrofy v zaznamenaných dějinách.

Tektonická porucha, díky níž se otevřel oceán mezi Starým a Novým světem, měla donedávna nepochopený dopad na nemoci. Většina nebezpečných patogenů přešla na lidi z domácích zvířat, a skoro všechny ve Starém světě, protože v Euroasii se vyskytovalo daleko více druhů vhodných k domestikaci než v Novém světě. Jeden po druhém si patogeny nacházely cestu ze zvířat na lidi, během desítek tisíc let od uzavření Beringova pevninského mostu do Columbových plaveb procházely Starým světem epidemie a ti, kdo je přežili, si postupně pěstovali jistou míru odolnosti. Tyto patogeny se dostaly přes oceán až s prvními evropskými loděmi, za to však udeřily na původní obyvatele Ameriky všechny najednou. Důsledkem bylo, že během sta let od roku 1492 se původní populace prakticky zhroutily na nějakých 10 % počtu před setkáním.

Rozsah vymírání může být určen prostou skutečností, o níž se ale mimo odbornou literaturu moc nemluví: v roce 1500 amazonská džungle, jak ji známe dnes, neexistovala. Tehdy, jakož i po mnoho staletí před tím, byla Amazonská pánev hustě osídlenou zemědělskou oblastí plnou velkých měst a městeček, mezi nimiž vzkvétal místní i dálkový obchod. Tak ji popsali první španělští objevitelé, pozdější autoři je ale zavrhli jako báchorky, protože znali už jen “zelené peklo” postkolapsové Amazonie. Až posledních dvou desítkách let sofistikované archeologické studie ukázaly, že dobyvatelé měli, na rozdíl od svých kritiků, pravdu.

Stejný kolaps postihl východní pobřeží Severní Ameriky, kde už 2000 let před Kristem stály zemědělské vesnice a mnoho set let před rokem 1492 vzkvétaly složité zemědělské společnosti s bohatou politickou, kulturní a náboženskou tradicí. (Tisíc let před založením Jamestownu byla úroveň kulturní vyspělosti u kmenů zChesapeake Bayprokazatelně vyšší než u obyvatel Anglie v období Temna.) Sto let po vymírání byli přeživší roztroušeni v malých společenstvích napříč vyprázdněnou krajinou. Na to narazili první evropští kolonizátoři. Říkali si, že osidlují divočinu, ale neměli pravdu. Přicházeli do země, jež byla před jejich příchodem osídlena a obhospodařována nesčetnými generacemi, a nezměrně těžili z odkazu národů, jejichž přežívající potomky hrubě odstrčili z cesty.

Ve srovnání s těsnou a přelidněnou Evropou se východní pobřeží Severní Ameriky zdálo až neuvěřitelně rozlehlé (vzdálenost mezi dvěma z prvních kolonií v Jamestownu a Plymouth je větší než délka celé Anglie od útesů v Doveru po hranici se Skotskem), a už jen dopad toho prostoru, spolu se značným rozdílem jak v podnebí, tak mezi lidmi, kteří se zde usídlili, způsobily, že se nově založené kolonie vydaly každá úplně jinou cestou. V budoucí Nové Anglii tvořily první vlny přistěhovalců zejména náboženské menšiny, a společnost, kterou vytvořili, replikovala anglickou venkovskou společnost 17. století tak přesně, jak podnebí dovolovalo. Výsledek se nedal přenést dále, pročež venkovská Nová Anglie zůstává stále tak trochu světem sama pro sebe; nebylo však náhodou, že průmyslová revoluce v Nové Anglii nezačala o mnoho později než ve střední Anglii. Kulturní formy, jež poháněly industrializaci doma, fungovaly prakticky stejně i v přesazené společnosti, a průmyslová společnost, jež z transformace vzešla, se rozšiřovala na západ spolu s hranicemi země.

Daleko na jihu, v pásmu osídlení, který začínal v Jamestownu, bylo všechno jinak. Osadníci, kteří zaplavili Jih, vesměs nebyli uprchlíky z náboženských menšin, ale zaměstnanci anglických magnátů, a chtěli totéž, co jejich panstvo, totiž vydělat co nejvíce peněz. Na jih odChesapeake Bayje podnebí vhodné pro pěstování tabáku, což byla (jako většina drog) velmi lukrativní a zisková plodina. O několik generací později se k tabáku připojila bavlna, a tak byl nastaven základní vzor jižanského života před občanskou válkou. Rozsáhlé plantáže, obdělávané nejprve smluvními služebníky dováženými z Anglie a Irska a později otroky dováženými z Afriky, se staly určujícím způsobem využití půdy podél jižní části pobřeží, a rozšiřovaly se do vnitrozemí, kdekoli to dovolily klimatické a topografické podmínky.

Mezi Novou Anglií a pobřežním Jihem leží nevyhraněné střední pásmo rozptýlených malých kolonií (New Jersey,Delaware,Maryland) a jedna veliká,Pennsylvania. Maryland a Delaware byly z větší části pobřežní a mohly se vydat jižní cestou, Pennsylvania a New Jersey ne, a tak se mohly vydat cestou Nové Anglie. Pennsylvania a Maryland však brzy přijaly ustanovení o náboženské svobodě a vítaly všechny příchozí, takže střední pásmo získalo divoké karty, jež nakonec transformovaly veškeré koloniální podnikání: proud náboženských a politických uprchlíků ze střední Evropy, kteří utíkali před důsledky Třicetileté války, a příliv ekonomických a politických uprchlíků ze severního Irska, kteří utíkali před stále silnějším útlakem první a nejdůsledněji rabovavé imperiální anglické kolonie. Západně od Chesapeake Bay leží údolí řeky Potomac, jedna ze snadných cest do hor, a je pravděpodobné, že někde tam (přirozeně nikdo nemůže vědět kdy a kde) se promísily německé, skotské a irské tradice se zbytky tuctu dalších etnických dědictví, a vytvořily první nástin americké hraničářské kultury. Představte si dřevěné sruby a dlouhé pušky, doma vyráběné oděvy i domácí kořalku, zarputilý zvyk místní nezávislosti a ještě zarputilejší přezíravost vůči kultuře na pobřeží a všechno ostatní. Odtud to pochází a šířílo se na západ od široké linie Velkých jezer po střední Jih.

To vše by mělo být součástí základního vzdělání v Americkém dějěpise, ačkoli se to často ztratí ve víru přístupu “učíme v heslech,” který v dnešní Americe prochází jako vzdělání. Co se ale nedostává ani do těch mála škol, kde vyučují dějepis hodný toho jména, je to, že tyto tři počáteční americké kultury, říkejme jim třeba Novoanglická, Přímořská a Hraničářská, definují též tři způsoby expanze, dva imperiální a jeden daleko méně.

První je novoanglický industriální model, který se rychle šířil na západ směrem k Velkým jezerům a odtamtud postupně pronikal na jih. Jedním z šiboletů moderního myšlení je, že industriální systémy vytvářejí bohatství, jak ale správně poukazuje Alf Hornborg v Moci stroje (The Power of the Machine), jejich skutečnou funkcí je koncentrovat bohatství; bohatství, které by v neprůmyslové společnosti připadlo mezi mnoho malých majitelů a zručných řemeslníků, místo toho získává nepatrná menšina, jež má ovšem peníze a politické styky na to, aby postavila a provozovala továrny, kontrolovala přístup k surovinám a zdrojům energie a podobně. Proto každý národ, který kdy vytvořil průmyslovou ekonomiku se svobodným trhem, skončil rozdělen na nezměrná bohatství na jedné straně a ještě ohromnější počty beznadějně zbídačených dělníků na straně druhé. To je novoanglický model (a to byl též anglický model, což bude ještě hrát roli), pohánějící specifický typ imperiální expanze, jehož hlavními cíli jsou na jedné straně zdroje surovin a na druhé straně trhy, kam lze vyvážet průmyslové produkty.

Druhým způsobem je jižanský plantážnický model, který se na západ šířil z pobřeží, dokud nenarazil na jisté politické skutečnosti, o nichž si více povíme příště. Plantážnický model začal jako přímá exportní ekonomika, ale byl přitažen na oběžnou dráhu vzrůstajícího industriálního systému. Bavlnu z jižanských plantáží nadšeně skupovaly textilky ve Střední Anglii a politická ekonomika bavlněného pásu se přeměnila ve vzor, jenž by měl být dnešním Američanům důvěrně známý: vzorec vídaný dnes v zemích Třetího světa pod americkou či evropskou dominancí, kde jsou velkou a zbídačenou pracovní silou v drsných podmínkách zpracovávány suroviny pro zahraniční průmysl, zatímco malá vyšší třída získává odměny za to, že udržuje systém v hladkém chodu. Toť jižanský model, jenž pohání úplně jiný způsob imperiální expanze, takový, jehož cílem je orná půda a levná pracovní síla.

Hraničářský model, to je zase něco úplně jiného. Také měl silnou expanzivní dynamiku, ale byl spíše rovnostářský než hierarchický, a nikomu neposkytoval vhodný bod pro zavěšení čerpadla na bohatství. Hraničářský model expanzí získával pozemky, na kterých si lidé mohli postavit srub, zorat je, pěstovat obilí a zařídit si svůj život. Časem, jak systém vyzrával a hodnoty se posouvaly, dal vzniknout iluzi americké expanze, v níž byl celý kontinent osídlen nejprve hraničářskými usedlostmi, pak prosperujícími farmami a novými městy a roznášel politickou a hospodářskou demokracii rovnou až k Pacifiku. Co se stalne, až bude limitů dosaženo, se ptalo jen málo Američanů.

Než se ale do toho bodu dostaly, musely si tyto tři kultury vyřešit svou relativní sílu a vliv na nový americký národ. O tom budu psát příště.

Originál článku ze 7. 3. 2012 je dostupný zde: http://thearchdruidreport.blogspot.cz/2012/03/america-origins-of-empire.html

 Překlad: Marta Kvapilová, Petr Talaš